Muzeum Calouste Gulbenkian (Museu Calouste Gulbenkian)

Sbírka Gulbenkian: od starého Egypta po Laliquea

Calouste Gulbenkian za života koupil kolem šesti tisíc uměleckých děl, vystaveno je asi tisíc. Jsou řazená podle původu: nejdřív starověk a Orient, od Egypta a Mezopotámie po Arménii, Čínu a Japonsko, potom Evropa a Laliquův sál.

Sály starověku a islámského umění

V mezopotámském sále stojí uprostřed kamenný reliéf z paláce asyrského krále Aššurnasirpala. Restaurátoři sňali staré vrstvy vosku a vyřezávaný alabastr je zase dobře čitelný.

Mince a medaile mají nový sál, v prostoru, který dosud nebyl veřejnosti přístupný. Hledejte tam minci se čtyřspřežím, podle níž vzniklo logo nadace Gulbenkian.

Přes dvacet let byly mešitní lampy z 13. a 14. století vystavené pohromadě. Teď má každá vlastní zrestaurovanou vitrínu s protiodrazovým sklem. Místo rolet jsou v oknech filtry, takže se z sálu otevírá výhled do vnitřní zahrady.

Ve zprávě o znovuotevření označila RTP, portugalská veřejnoprávní televize, tyto lampy za jednu z nejvzácnějších sbírek na světě.

Největší sál muzea dál ukazuje keramiku a koberce z Persie, Indie a Kavkazu. Najdete tu i iluminované arménské rukopisy a porcelán, lakové práce a grafiku z Číny a Japonska.

Houdonova Diana, Manet a Laliquův sál

Za čínským a japonským sálem je dřevěnokovová zástěna a přes ni se poprvé mihne Rembrandt a Rubens. Za ní pokračují evropské obrazy až k Turnerovi, Degasovi, Renoirovi a Monetovi.

Manetovy Mýdlové bubliny jsou tady proto, že Gulbenkianovi jejich koupi roku 1943 doporučil Kenneth Clark, tehdejší ředitel londýnské National Gallery.

Mezi sochami stojí Diana, mramorová nahá bohyně vysoká přes dva metry, kterou roku 1780 vytvořil francouzský sochař Jean-Antoine Houdon. Kateřina Veliká ji koupila v roce 1784. Gulbenkian ji získal z Ermitáže v roce 1930, kdy sovětský stát rozprodával umělecké sbírky muzea.

V Laliquově sále je téměř dvě stě kousků, které Gulbenkian koupil přímo od francouzského klenotníka Reného Laliquea v letech 1899 až 1927. „Jsem pyšný, že vlastním, co považuji za největší existující soubor jeho prací,“ napsal v roce 1945 Laliqueově dceři.

Zahrada Gulbenkian a Centrum moderního umění (CAM)

Muzeum stojí na severním konci parku, do kterého může kdokoli vejít zdarma od východu do západu slunce. Na jižním konci je v samostatné budově Centrum moderního umění, CAM.

Zahrada

Krajinní architekti Gonçalo Ribeiro Telles a António Viana Barreto ji v 60. letech vytvořili s trávníky, jezírky a amfiteátrem pod širým nebem. Park tu byl už dávno předtím a podle nadace tu od 80. let 19. století deset let sídlila lisabonská zoo.

V roce 2024 se zahrada rozrostla na jih. Nadace koupila dva sousední hektary už v roce 2005 a libanonský krajinný architekt Vladimir Djurovic z nich přes 7 500 metrů čtverečních přetvořil na novou zahradu kolem CAM. Přibyl i nový vchod z ulice Rua Marquês de Fronteira.

CAM po přestavbě Kengo Kumy

Japonský architekt Kengo Kuma přestavěl budovu z roku 1983, kterou navrhl Brit Leslie Martin, a otevřel ji do zahrady. Novou dominantou je Engawa, stříška dlouhá 100 metrů pokrytá 3 274 bílými keramickými dlaždicemi, pojmenovaná podle verandy, která se táhne podél tradičního japonského domu.

CAM se po čtyřech letech prací znovu otevřelo v září 2024 a pod zemí přibylo asi tisíc metrů čtverečních výstavních ploch. Sbírka moderního a současného portugalského umění má kolem 12 000 děl.

Portugalské umění tedy najdete v CAM. Muzeum žádné vlastní nemá a jeho ředitel místo toho odkazuje návštěvníky na indický koberec se 17. stoletím a portugalskými mořeplavci.

Vstupenky do muzea Calouste Gulbenkian, neděle zdarma a otevírací doba

Jedna vstupenka teď platí do obou sbírek: vstupenka do muzea (16 €) zahrnuje i sbírku CAM. Samotné CAM stojí 10 €, vstupenka All Inclusive za 18 € přidává dočasné výstavy. Vstupenky se prodávají na pokladnách muzea a CAM. Muzeum Gulbenkian o vstupu na konkrétní čas nic neuvádí.

V neděli od 14:00 se vstupné neplatí a děti a mladiství do 18 let vstupují zdarma kterýkoli den. Lidé do 30 let mají slevu 25 %, starší 65 let slevu 10 %.

S kartou Lisboa Card máte 20% slevu do muzea i do CAM, uvádí ji i samotné muzeum. Kartu ukážete na pokladně.

Na vstupence do muzea to je sleva 3,20 €. 24hodinová karta Lisboa Card za 31 € tu platí i v metru, takže se hodí ve dnech, kdy Gulbenkianovu sbírku spojíte s památkami, které karta zahrnuje.

Kabáty a tašky se odkládají do bezplatných šaten a skříněk, v muzeu v dolním patře a v CAM v patře C1. Do všech prostor i do části zahrady vedou výtahy a rampy. Jako průvodce slouží bezplatná aplikace Bloomberg Connects, s wifi zdarma v celém areálu.

Na oběd je v muzeu kavárna v dolním patře a v CAM restaurace A Mesa do CAM, obě v době otevření sálů a v úterý zavřené. Kiosek v jižní zahradě u Engawy je otevřený denně od 9:30 do 17:30.

Brzy v muzeu: výstava A Coleção Imaginária (Imaginární sbírka) potrvá od 21. listopadu 2026 do 15. března 2027. Umělkyně Teresa Pavão vystaví svá díla, převážně keramiku, vedle kusů ze sbírky, a to podél prohlídkové trasy muzea i v jeho dvou vnitřních zahradách. Muzeum neuvádí, zda je na ni potřeba zvláštní vstupenka.

Pan Pět procent: příběh Calouste Gulbenkiana

Gulbenkianovo jmění pocházelo z ropy a z ní i jeho přezdívka. V roce 1914 snížil svůj podíl v Turkish Petroleum Company z 15 % na 5 %, aby si udržel přízeň společnosti Anglo-Persian, dnešního BP, a přezdívka Pan Pět procent mu zůstala.

Narodil se v Istanbulu roku 1869 v rodině arménského původu a v roce 1902 se stal britským občanem. V roce 1942, za druhé světové války, zvolil místo Švýcarska Portugalsko a přestěhoval se do Lisabonu, kde roku 1955 zemřel.

Umění kupoval podle jediného pravidla: „pro mě je dost dobré jen to nejlepší“. Sbírka mohla zůstat v zahraničí. Jeho egyptské kusy a obrazy strávily léta v British Museum a v londýnské National Gallery a poté ve Washingtonu.

Závětí z roku 1953 odkázal vše nadaci v Lisabonu. Poslední kusy dorazily v roce 1960, muzeum se otevřelo v roce 1969 a po rekonstrukci bylo znovu otevřeno 18. července 2026, když nadaci bylo 70 let.

Z Gulbenkianu metrem

Muzeum leží mezi dvěma stanicemi metra, São Sebastião a Praça de Espanha. Od Baixa-Chiado je to pět, respektive šest stanic po modré lince. Na Avenidě de Berna zastavují autobusy Carris 716, 726 a 756. Z těchto dvou stanic se bez přestupu dostanete do zoo, ke stadionu Benfiky i do oceanária.