Národní muzeum kočárů (Museu Nacional dos Coches)

V Národním muzeu kočárů: které kočáry hledat

Sbírka zaplňuje dvě dlouhé haly v jednom podlaží. Kočáry stojí na nízkých podstavcích ve světle shora, vedle sebe španělské, italské, francouzské a portugalské, takže čtyři století dvorního cestování obejdete jedinou procházkou.

Začněte zlatem. Tři kočáry pocházejí z jediné diplomatické mise do Říma a udávají tón všemu ostatnímu.

Kočár Oceánů

V roce 1716 poslal Jan V. k papeži Klementu XI. poselstvo s pěti kočáry s tematickou výzdobou a dalšími deseti jako doprovodem, všechny vyrobené v Římě. Tento kočár byl triumfálním vozem a měří 7,2 metru.

Nejdůležitější řezba je vzadu. Uprostřed stojí Apollón, řecký bůh slunce, a pod ním se drží za ruce dva staří muži. Jsou to Atlantik a Indický oceán, spojené u mysu Dobré naděje, kudy vedla cesta portugalských lodí do Indie.

Korunovace Lisabonu a Vyslancův kočár

Totéž poselstvo nechalo ve sbírce ještě dva kočáry. Na kočáru Korunovace Lisabonu korunují město postavy Slávy a Hojnosti a u jeho nohou okřídlený drak, znak královského rodu, láme muslimský půlměsíc.

Třetí, Vyslancův kočár, vezl markýze z Fontes, vyslance Jana V., na slavnostní příjezd ke Svatému stolci. Jeho podlaha je vykládaná slonovinou.

Kočár papeže Klementa XI.

Dary putovaly i opačným směrem. V roce 1715 poslal papež Janu V. tento kočár, spolu s posvěcenými stuhami ke křtu králova syna, prince Josefa.

Sloužil ještě víc než sto let. Na závěsech je erb krále Petra V., který v něm jel ve svatebním průvodu roku 1858. Na zadních kolech představují čtyři karyatidy, vyřezávané ženské postavy, roční období.

Korunní kočár z Francie

Jan V. posílal poselstva nejen do Říma, ale i do Francie. Tento kočár byl objednán roku 1715 pro poselstvo k dvoru francouzského krále Ludvíka XIV. Poznáte ho podle bronzové koruny na střeše.

Uvnitř je vyložený zelenozlatým brokátem a podlaha je ze želvoviny a bronzu, vykládaná ve stylu Boulle, pojmenovaném po francouzském královském ebenistovi.

Kočár Filipa II., nejstarší v muzeu

Po římských kočárech vypadá strohě, ale je nejstarší ve sbírce: španělský, z konce 16. nebo počátku 17. století. Filip II. Portugalský, kterého Španělé počítají jako Filipa III., vládl oběma zemím a jel v něm při návštěvě Portugalska roku 1619.

Neměl kočího: řídili ho dva forejtři jedoucí na koních. Uvnitř se pod červeným vyšívaným sametem skrývá v polštářích sedadel toaleta.

Dál v sálech se u kočárů z 18. století objevuje jeden detail za druhým. Kočár samotného Jana V. má prosklenou rokokovou skříň a na kolech dvanáct znamení zvěrokruhu. Kočár Josefa I. má na zadní stěně královského orla a vyřezávané hlavy původních obyvatel Jižní Ameriky, poklonu Brazílii.

Na dlouhé cesty sloužil lůžkový vůz s erbem krále Jana VI. z počátku 19. století. Sedadla se dají sklopit do postele a pod nimi je toaleta.

Vstupenky a otevírací doba Národního muzea kočárů

Kartu Lisboa Card ukažte u pokladny a jděte dál; nic se nerezervuje.

Většina návštěvníků muzeum obejde zhruba za hodinu a jedna návštěvnice, která si dala načas, doporučuje hodinu a půl až dvě. Plno tu bývá jen zřídka.

Muzeum je kompaktní a jeden nebo dva recenzenti ho shledali nudným, pokud člověk kočáry nemá rád. Nadšených ohlasů je ale víc, třeba od návštěvníka, který vstupné málem platit nechtěl a napsal, že „nakonec to bylo úžasné“.

24hodinová karta stojí 31 € a platí i na vlak, tramvaje a autobusy do Belému; samotné muzeum stojí 15 €. Přidáte-li ve stejný den Jeronýmův klášter, karta už vyjde levněji než dvě vstupenky.

Starší průvodci vás ještě mohou poslat do Královské jízdárny přes cestu, kde muzeum původně sídlilo. Od 29. září 2025 je kvůli stavebním pracím zavřená, bez termínu znovuotevření, takže kočáry jsou zatím všechny v nové budově.

Přestěhovalo se tam i osm kočárů a povozů z jízdárny, mezi nimi jeden z roku 1715, postavený pro prince Františka.

Vstupenka prodávaná přes tyto stránky zahrnuje audioprůvodce ke stažení v angličtině a portugalštině. V listopadu 2026 běžely dvě dočasné výstavy, modely kočárů a portréty portugalských králů a královen, a v obchodě se prodávají knihy a designové předměty inspirované sbírkou.

Stativy, blesk a selfie tyče nechte venku. Ke všem veřejným prostorám vedou rampy a výtahy a na recepci si můžete bezplatně půjčit invalidní vozík.

Jak muzeum kočárů přešlo přes cestu

Královna Amélie, poslední portugalská královna, otevřela muzeum 23. května 1905 v královské jízdárně Belémského paláce. Chtěla, aby kočáry královského dvora zůstaly pohromadě a byly zachovány.

Jízdárna byla domovem muzea přes sto let. Dne 23. března 2015 začalo stěhování do nové budovy, kam se převáželo asi 70 vozidel z Belému a z vévodského paláce ve Vila Viçosa.

Jako první odjel, zabalený do celofánu, landau, ve kterém byli 1. února 1908 v Lisabonu zastřeleni král Karel I. a jeho následník, princ Ludvík Filip. Po restaurování je od roku 2019 zase vystavený a je to nejtíživější exponát v muzeu: stopy po kulkách jsou stále vidět.

Přesně 110 let po prvním otevření, 23. května 2015, nové muzeum otevřelo své brány. Navrhl ho brazilský architekt Paulo Mendes da Rocha, nositel Pritzkerovy ceny, nejvyššího ocenění v architektuře, jako dlouhý pavilon z betonu a oceli zdvižený na 14 pilířích.

O deset let později přišla řada i na starou jízdárnu. Práce, hrazené z portugalského plánu obnovy z peněz EU, obnoví její stropy a nástěnné malby a přidají výtah. Ředitel by tam chtěl mít sál věnovaný královně Amélii.

Jak se dostat do Národního muzea kočárů a co je poblíž v Belému

Muzeum stojí na Avenida da Índia v Belému, naproti staré jízdárně. Vlak z nádraží Cais do Sodré do stanice Belém jede asi 7 minut a tramvaj 15E asi půl hodiny z Praça da Figueira. K muzeu jezdí autobusy 714, 727, 728, 729 a 751, všechny platí s kartou Lisboa Card.

Na pondělky myslete předem. Muzeum kočárů je ten den zavřené, stejně jako Jeronýmův klášter a Belémská věž, zatímco Padrão, MAAT a Královský poklad mají otevřeno.