Skip to content
nádraží São Bento

Porto · Zdarma pro všechny

Nádraží São Bento

©

Ve vstupní hale nádraží São Bento je přes 20 000 modrobílých azulejos, tedy malovaných portugalských kachlí. Malíř Jorge Colaço na ně dal rytíře, královskou svatbu a venkovský život, nad nimi běží barevný vlys. Je to největší výstava azulejos na portugalských drahách a od nástupišť za halou dál jezdí vlaky. Vstup je zdarma.

Panely s azulejos na nádraží São Bento

Všechno, co tu uvidíte, je ve vstupní hale, takže prohlídka je vlastně pomalé otočení na místě. Středem procházejí cestující se zavazadly, proto se postavte ke dveřím, odkud se celá stěna vejde do záběru.

Čtyři panely s dějinami

Modrobílý panel s dobytím Ceuty na nádraží São Bento: uprostřed bitvy stojí rytíř v brnění, k hradbám je opřený žebřík a za ním vlají praporce
Dobytí Ceuty, 1415 Foto: Ronnie Macdonald from Chelmsford and Largs, United Kingdom, CC BY 2.0

Velké historické panely stojí proti sobě po dvojicích. Na jedné straně je turnaj v Arcos de Valdevez, středověký souboj portugalských a leónských rytířů, a také věrný rytíř Egas Moniz, který se představuje kastilskému králi.

Na protější straně vjíždí král João I. do Porta s Filipou z Lancasteru, svou anglickou nevěstou, na svatbu v roce 1387. Svatba se konala nahoře na kopci v katedrále, takže tento panel se odehrává ve městě, v němž právě stojíte.

Vedle něj je scéna, jak Portugalci v roce 1415 dobývají Ceutu v severní Africe.

Venkovské scény

Modrobílý panel s lidnatým venkovským svátkem na nádraží São Bento, nad ním barevný vlys s koňskými povozy
Venkovský život v modré a bílé Foto: jad99 from Graz, Austria, CC BY-SA 2.0

Kolem velkých panelů jsou menší, které ukazují život na severu Portugalska. Uvidíte procesí Panny Marie Uzdravující v Lamegu, vinobraní a žně, trh v São Torcatu poblíž Guimarães, vodní mlýny na řece Leça a ženy prodávající kaštany.

Na poslední stěně jsou postavy znázorňující obchod, umění, poezii a hudbu, čtyři roční období, zemědělství a průmysl. Každý panel má granitový rám.

Barevný vlys

Vlys z barevných kachlí na nádraží São Bento s volským povozem, jezdcem a krytým kočárem tažným koňmi mezi pásy vzorovaných kachlí
Povozy a jezdci v barevném vlysu Foto: Alvesgaspar, CC BY-SA 4.0

Pak zvedněte oči. Nad modrou a bílou běží kolem celé haly barevný vlys s dějinami dopravy. Začíná u Římanů, Vizigótů a Arabů a končí parní lokomotivou a železničními motivy.

Nádraží São Bento: vstup zdarma, otevírací doba a doprava

Stačí vejít: vstupenka ani rezervace není potřeba. Je to funkční nádraží a otevírací doba pro návštěvníky není zveřejněná.

Vstup
Zdarma
Kde
Praça de Almeida Garrett, v centru Baixa
Metro
São Bento, linka D, s přímým napojením na halu
Úschovna
Hned za halou: starší skříňky berou mince, novější karty
Toalety
Placené (podle návštěvníků)

Přes den se hala plní skupinami, kufry a fotoaparáty. Podle návštěvníků z roku 2026 je v ní klidněji brzy ráno a pozdě odpoledne. Recenzent, který přišel v listopadu 2025 po setmění, když už se svítilo, potkal ještě méně lidí.

Od konce roku 2024 si někteří návštěvníci všimli, že část panelů je za ochrannou sítí. Státní společnost Infraestruturas de Portugal, která nádraží provozuje, se o žádných pracích nezmínila ani v říjnu 2026, když připomínala 110. výročí nádraží.

V jižním křídle je od května 2024 otevřený Time Out Market, food hala podle návrhu portského architekta Eduarda Souta de Moury. Vaří se tu od neděle do čtvrtka od 10:00 do 23:00, v pátek a v sobotu do půlnoci.

Z nástupišť za halou odjíždějí vlaky do údolí Douro. Vlaky z Lisabonu staví v Campanhã, hlavním nádraží v Portu. Odtud je to na São Bento čtyři minuty místním vlakem, který jede každých 5 až 15 minut.

Nádraží São Bento a klášter, který nahradilo

São Bento je portugalsky svatý Benedikt a nádraží je pojmenované po benediktinském klášteře São Bento de Ave-Maria ze 16. století, který musel ustoupit stavbě.

Do dokončení stavby cestující používali provizorní dřevěné nádraží, otevřené 7. listopadu 1896. Práce na stálé budově podle návrhu portského architekta José Marquese da Silvy začaly v roce 1903 a otevřena byla 5. října 1916.

Kachle byly na stěnách už před otevřením nádraží. Jorge Colaço, narozený v roce 1868 v Tangeru, namaloval panely v letech 1905 až 1908 a na stěny se dostaly v roce 1915.

V roce 1997 bylo nádraží prohlášeno za objekt veřejného zájmu (Imóvel de Interesse Público), včetně železné haly, panelů a ústí tunelu. Panely byly restaurovány v letech 2010 a 2011 a práce získaly v roce 2013 cenu SOS Azulejo a v roce 2014 Brunel Award za železniční design.

Od nádraží São Bento ke katedrále a přes řeku

São Bento leží u paty katedrálního kopce a stanice metra linky D je pod ním, s průchodem vzhůru do haly. Po prohlídce azulejos se jde nejdřív nahoru ke katedrále a pak přes Douro.

Naposledy aktualizováno: